Upřímně řečeno, chtěl jsem nazvat článek „jak se nejefektivněji naučit cizí jazyk“, ale pak mi došlo, že vlastně tématem následujících řádek budou moje letní kurzy a víkendové kurzy angličtiny, které učím, kam až moje chabá paměť sahá (což v tomto případě znamená od roku 1998). Na trhu jazykového vzdělávání to přímo kypí jazykovými školami a agenturami, kvalitními i kovbojskými, lektory samotáři, tu a tam se najde dokonce ještě i zapomenutý nebo ztracený (či oženěný) „backpacker“ (rodilý mluvčí angličtiny na cestě kolem světa). A tak se mi pořád a pravidelně stává, že se mě studenti ptají: Kam se jít učit? Jak se nejlíp naučit cizí jazyk? A jde to vůbec bez toho, že bych žil v cizí zemi? Moje odpověď následující: naučit se jazyk můžete i zde, já jsem toho jedním (z mnoha) příkladů. Jak se naučit? Dělejte cokoli. Protože dělat něco, je vždy lepší, než nedělat vůbec nic. Ale zkušenost říká, že přece jenom k tomu, aby se člověk naučil cizí jazyk, se mu hodí pár užitečných věcí: 1/ motivace. Ani když si za učitele seženete trojnásobného zlatého Amose, bez motivace, tedy vnitřního motoru, který nás žene k pravidelné aktivitě, neuděláte mnoho. (A protože jednou ze dvou nejsilnějších motivací v životě je láska, nejlépe bude, když se zamilujete do rodilého mluvčího. Pokud se vám to ovšem nepoštěstí, budete si muset vystačit s nějakou jinou pozitivní motivací.) 2/ učitel – škola. Když si tak sami se sebou povídáme, většinou si porozumíme velmi dobře. Jenže komunikace je o střetu nás, našeho kontextu, s kontextem jiným; tedy o reakci a interakci. A tehdy jsou další lidé velmi potřební. Alespoň učitel, ale ještě lépe učitel s několika našimi spolužáky. A můžeme začít komunikovat. S učitelem (a školou) se objevuje otázka metod a forem výuky. Jak jsem říkal, cokoli je lepší než nic. Ale přesto svým studentům radím jednu věc: ve výuce si učitel nevystačí s jednou jedinou metodou. Už staletí je tohle sice velmi dobrý marketingový tah: my máme tu jedinou a nejlepší METODU (mastičku, vodičku, zaříkadlo). Jenže když učíte, musíte používat kombinaci mnoha metod a kombinovat je dle individuálních potřeb studentů a dané situace. Tak, aby se do studentů jazyk dostával všemi smysly, vědomě i nevědomě. Tomu se říká jemné umění učení. Takže, kdo nabízí jednu jedinou, pokud možno ještě zázračnou (= bezpracnou) metodu, tomu bych se asi vyhnul. Nejčastější formát, který studenti jazyků volí, je docházková výuka jednou nebo dvakrát týdně dvě hodiny. To je rozumné a správné rozhodnutí. Skrývá však jeden technický háček. Velmi často naše dobré úmysly nemají dostatečnou oporu v motivaci, a tak si snadno jednou či dvakrát zdůvodníme, proč do kurzu nedorazit; je přece třeba něco zcela neodkladně vyřešit… a postupně nám to přestane vycházet častěji, až najednou zjistíme, že těch několik zbylých studentů kolem nás učiteli rozumí výrazně lépe než my, jinými slovy, začneme se cítit trapně, protože jsme pozadu. A přestaneme chodit. S tímto háčkem si ale dokáží poradit naše intenzivní pobytové kurzy. Ne snad proto, že vlastníme zázračnou metodu, ale prostě jen a jen proto, že když přijedete, nebudete mít po několik dní na starost nic jiného, než angličtinu, a to od rána až do noci. Bez stresu, přirozeně, v klidu a přátelské atmosféře, v poklidu kopců a lesů Jeseníků. Během školního roku na sebe naše víkendové kurzy v pravidelných intervalech navazují (ale můžete klidně přijet i jen na jeden běh). Pokud si chcete dopřát aktivní odpočinek, pak přijeďte na naše týdenní letní kurzy angličtiny v Jeseníkách. Portál edumenu mi dovoluje v tomto PR článku použít až tři webové linky… a já se rozhodl využít možnosti a poslední z nich nevést na svůj web či Facebook, ale na web velmi sympatického a užitečného projektu Help for English. Jeden z mých studentů sem kdysi napsal článek o našich pobytových kurzech (a já si toho všimnul s několikaletým zpožděním). Takže, podívejte se na naše stránky, přečtěte si reference, proklikejte si (pokud ještě neznáte) Help for English. Chcete-li se učit jazyk, neváhejte a do toho. Budeme vám držet palce. Anebo vám s tím rádi pomůžeme. Break a leg! Igor Košut, managing headteacher