Dušan Šimek, žák Vladimíra Jochmanna. Spoluzakladatel a od roku 1991 do roku 2011 vedoucí katedry sociologie a andragogiky FF UP v Olomouci. Roku 1995 habilitoval v oboru andragogika, v roce 2008 byl jmenován profesorem v oboru andragogika. Rozvíjí koncepci integrálního pojetí andragogiky, rozpracoval metodologické základy integrální andragogiky, podílel se na vzniku kombinovaného studia andragogiky na FF UP. Je autorem a moderátorem projektu Andragogické dialogy, který přivedl do Olomouce světové kapacity v oboru. Je nositelem ceny Vladimíra Jochmanna za zásluhy o rozvoj andragogiky v Čechách a na Slovensku. Vedl na dvacet úspěšně obhájených doktorských prací v oborech andragogika a sociologie.Nový časopis se jmenuje Andragogika v praxi. Co je „andragogika v praxi“ pojmově? Lze vědu členit na teoretickou a jakousi prakticko-normativní?
V devadesátých letech minulého století mluvil Vladimír Jochmann o akčním poli andragogiky jako prostoru pro praktické využití andragogické teorie při vzdělávání dospělých i v dalších oblastech péče o dospělé. Andragogika nikdy nemohla být čistě „teoretickou“ vědou, vždy směřovala k aplikované podobě. Dokonce i témata, která teoreticky řeší, jsou získávána z praxe. V devadesátých letech to byla práce s nezaměstnanými a rekvalifikace, později například v sociální andragogice se vynořují témata jako bezdomovectví, čekají nás určitě v dohledné době velká témata interkulturality a výchovy a vzdělávání migrantů. A to jsem nezmínil témata funkční gramotnosti, finanční gramotnosti, age managementu a jistě desítky dalších. V empirických sociálních vědách je teorie bez praxe jalová, ale dobrá praxe se vůbec neobejde bez teorie.Jsi důkazem tohoto tvrzení, protože před 25 lety jsi stál u zrodu andragogiky jako studijního oboru i andragogiky jako vědy i u andragogiky jako její praktické aplikace ve vzdělávání dospělých. Co podstatného se za to čtvrtstoletí změnilo?Nejvíc se změnilo prostředí, ve kterém se „dělá“ andragogika. První akreditační spis studijního oboru měl tři stránky, teď jich má kolem stovky. Agenda kolem grantů je složitější než samotný grantový výzkum. Mezi akademickými pracovišti se vytváří konkurenční atmosféra, na kdysi tradiční neformální přátelská setkávání českých a slovenských andragogických pracovišť není čas a nejsou peníze. Respektive peníze jsou, ale utrácejí se jinde a jinak. Co se rozvoje andragogiky jako vědy týče, tam za čtvrt století došlo k zásadní proměně: od ideologizované proklamativní a vcelku intelektuálně impotentní teorie výchovy a vzdělávání dospělých se současná andragogika liší jako den od noci. Utváří si jasná metodologická východiska, ujasnila si terminologii a pokročila v ustavení hlavních kategorií. Co víc bych mohl chtít?Současná vláda, ale koneckonců i všechny vlády před ní, jednoznačně preferují školy jako nositele dalšího vzdělávání. V čem vidíš ty tu „výhodnost“ škol? Nemělo by spíše platit Ne sutor ultra crepidam (Drž se ševče svého kopyta)? Nikdo nebere na vědomí, že škola se v posledních letech stává z principu středověkým reliktem. Přes všechnu snahu osvícených pedagogů, přes deklarovanou politickou podporu (politická podpora zřídka bývá jiná než deklarovaná), přes inovace kurikula, přes to všechno má škola dost problémů jako instituce vzdělávání dětí a mládeže. Právě vzdělávání dospělých je ideálním polem pro ono odškolnění společnosti jak píše Ivan Illich. Sítě vzdělávacích příležitostí od vzdělávání profesního po vzdělávání zájmové jsou rozhodně flexibilnější než kterákoliv škola. Snad jen s výjimkou národní soustavy kvalifikací, která se musí realizovat ve formálním systému. Anebo také s výjimkou školy budované jako centrum komunitních aktivit.Představ si modelovou situaci, že se staneš ministrem školství – jaké by byly tvoje preference ve vztahu ke vzdělávání dospělých? Naštěstí netrpím děsivými představami. Ale kdyby se tomu stalo, asi bych usiloval o podporu institucionálních příležitostí zájmového vzdělávání. Už se mi příčí, jak akcent na profesní vzdělávání směřuje k výrobě pracovní síly, ne k humanistickému rozvoji člověka.Olomoucká katedra je jak známo dvouoborová. Jsi více sociolog nebo andragog? Svůj úděl jsem si vybral v devadesátém pátém roce, kdy jsem se habilitoval jako první v ČR v oboru andragogika. Nelituju toho.Doufal jsem, že jsi více sociolog, protože už léta toužím zeptat se sociologa, proč je v ČR tak malý zájem o další vzdělávání? Jsme národ Komenského a v evropských tabulkách a přehledech figurujeme spíš na chvostě. Klidně se ho zeptej. Andragog by asi uvažoval o hodnotovém konfliktu v české společnosti. Vzdělání má deklarovanou vysokou morální hodnotu, ale politická realita lidem ukazuje, že jsou i snazší a rychlejší cesty k úspěchu. A úspěch je poměřován mocí, vlivem a bohatstvím. Lidé nechtějí vědět, že tato cesta „krátkých peněz“ je cestou do pekel. A ani ji nedláždí dobrými úmysly. Ptal se: Zdeněk PalánPůvodní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 1/2014. Praha: AIVD ČR, 2014.
Zaujal Vás tento článek? Objednejte si časopis Andragogika v praxi ještě dnes! Podrobnosti naleznete na stránce http://aivd.cz/casopis.
V devadesátých letech minulého století mluvil Vladimír Jochmann o akčním poli andragogiky jako prostoru pro praktické využití andragogické teorie při vzdělávání dospělých i v dalších oblastech péče o dospělé. Andragogika nikdy nemohla být čistě „teoretickou“ vědou, vždy směřovala k aplikované podobě. Dokonce i témata, která teoreticky řeší, jsou získávána z praxe. V devadesátých letech to byla práce s nezaměstnanými a rekvalifikace, později například v sociální andragogice se vynořují témata jako bezdomovectví, čekají nás určitě v dohledné době velká témata interkulturality a výchovy a vzdělávání migrantů. A to jsem nezmínil témata funkční gramotnosti, finanční gramotnosti, age managementu a jistě desítky dalších. V empirických sociálních vědách je teorie bez praxe jalová, ale dobrá praxe se vůbec neobejde bez teorie.Jsi důkazem tohoto tvrzení, protože před 25 lety jsi stál u zrodu andragogiky jako studijního oboru i andragogiky jako vědy i u andragogiky jako její praktické aplikace ve vzdělávání dospělých. Co podstatného se za to čtvrtstoletí změnilo?Nejvíc se změnilo prostředí, ve kterém se „dělá“ andragogika. První akreditační spis studijního oboru měl tři stránky, teď jich má kolem stovky. Agenda kolem grantů je složitější než samotný grantový výzkum. Mezi akademickými pracovišti se vytváří konkurenční atmosféra, na kdysi tradiční neformální přátelská setkávání českých a slovenských andragogických pracovišť není čas a nejsou peníze. Respektive peníze jsou, ale utrácejí se jinde a jinak. Co se rozvoje andragogiky jako vědy týče, tam za čtvrt století došlo k zásadní proměně: od ideologizované proklamativní a vcelku intelektuálně impotentní teorie výchovy a vzdělávání dospělých se současná andragogika liší jako den od noci. Utváří si jasná metodologická východiska, ujasnila si terminologii a pokročila v ustavení hlavních kategorií. Co víc bych mohl chtít?Současná vláda, ale koneckonců i všechny vlády před ní, jednoznačně preferují školy jako nositele dalšího vzdělávání. V čem vidíš ty tu „výhodnost“ škol? Nemělo by spíše platit Ne sutor ultra crepidam (Drž se ševče svého kopyta)? Nikdo nebere na vědomí, že škola se v posledních letech stává z principu středověkým reliktem. Přes všechnu snahu osvícených pedagogů, přes deklarovanou politickou podporu (politická podpora zřídka bývá jiná než deklarovaná), přes inovace kurikula, přes to všechno má škola dost problémů jako instituce vzdělávání dětí a mládeže. Právě vzdělávání dospělých je ideálním polem pro ono odškolnění společnosti jak píše Ivan Illich. Sítě vzdělávacích příležitostí od vzdělávání profesního po vzdělávání zájmové jsou rozhodně flexibilnější než kterákoliv škola. Snad jen s výjimkou národní soustavy kvalifikací, která se musí realizovat ve formálním systému. Anebo také s výjimkou školy budované jako centrum komunitních aktivit.Představ si modelovou situaci, že se staneš ministrem školství – jaké by byly tvoje preference ve vztahu ke vzdělávání dospělých? Naštěstí netrpím děsivými představami. Ale kdyby se tomu stalo, asi bych usiloval o podporu institucionálních příležitostí zájmového vzdělávání. Už se mi příčí, jak akcent na profesní vzdělávání směřuje k výrobě pracovní síly, ne k humanistickému rozvoji člověka.Olomoucká katedra je jak známo dvouoborová. Jsi více sociolog nebo andragog? Svůj úděl jsem si vybral v devadesátém pátém roce, kdy jsem se habilitoval jako první v ČR v oboru andragogika. Nelituju toho.Doufal jsem, že jsi více sociolog, protože už léta toužím zeptat se sociologa, proč je v ČR tak malý zájem o další vzdělávání? Jsme národ Komenského a v evropských tabulkách a přehledech figurujeme spíš na chvostě. Klidně se ho zeptej. Andragog by asi uvažoval o hodnotovém konfliktu v české společnosti. Vzdělání má deklarovanou vysokou morální hodnotu, ale politická realita lidem ukazuje, že jsou i snazší a rychlejší cesty k úspěchu. A úspěch je poměřován mocí, vlivem a bohatstvím. Lidé nechtějí vědět, že tato cesta „krátkých peněz“ je cestou do pekel. A ani ji nedláždí dobrými úmysly. Ptal se: Zdeněk PalánPůvodní zdroj: Andragogika v praxi. Odborný čtvrtetník pro vzdělávání a rozvoj dospělých 1/2014. Praha: AIVD ČR, 2014.
Zaujal Vás tento článek? Objednejte si časopis Andragogika v praxi ještě dnes! Podrobnosti naleznete na stránce http://aivd.cz/casopis.