Dne 23. 11. 2016 se pod záštitou Hospodářských novin konala konference na téma Práce 4.0 – Robot vs. Člověk. Společným jmenovatelem byla masivní digitalizace výroby, která transformuje poměry na zaměstnaneckém trhu po celém světě, včetně České republiky. Organizace i jednotlivci musí být připraveni na tyto změny. Nejedná se zde jen o znalost robotů či nejmodernějších technologií, ale zejména jde člověka a jeho myšlení, motivaci a postoje, které musí být schopen v budoucnosti změnit dle toho, jak se bude měnit pracovní trh a jaké nároky budou kladeny na pracovníky, zejména na jejich znalosti a dovednosti. Klíčovou komponentou se stává proces učení (se) a podpoření systému celoživotního vzdělávání. V České republice se v rámci tripartity řeší agenda 4.0, tj. to jak zvládat budoucí výzvy na pracovním trhu, aby nenastal velký propad zaměstnanosti. Práce mění svůj význam, který měla v minulosti, a apel je kromě celoživotního vzdělávání kladen i na podporu mobility zaměstnanců, kybernetickou bezpečnost a budování sítí.Na této konferenci vystoupila řada jedinečných zahraničních i tuzemských hostů (více o nich na https://events.economia.cz/16424-prace-4-0-robot-vs-clovek), kteří prezentovali své vize i konkrétní případové studie. Poprvé v České republice vystoupil Dr. Carl Benedikt Frey, ředitel světově významného vědeckého programu Technologie a zaměstnanost na Oxford Martin School. Hovořil o budoucnosti práce, digitalizaci výroby a světových trendech. Pohled z fungující, úspěšné praxe reprezentovali například Vitaly Farafanov, generální manažer firmy Foxconn 4tech, který představil některé z průlomových nápadů a inovací, včetně trendu k vyšší digitalizaci a automatizaci řešení a nutnosti přeměnit staré výrobní podniky na tzv. chytré výrobní podniky (využívající synergií všech procesů a networkingu). A Esben Østergaard, spoluzakladatel firmy Universal Robots, který hovořil o robotizaci, univerzálních robotech a tzv. páté průmyslové revoluci. Pomyslnou třešničkou na dortu bylo vystoupení Františka Koukolíka, primáře (emeritus) oddělení patologie a molekulární medicíny v Thomayerově nemocnici, na téma Neuroekonomie – co se děje v hlavě při vyhodnocování, zda spolupracovat či nikoli. Zdůraznil, že naše mozky jsou řízeny soubory sítí („konektorů“), nikoliv center. To, jak se rozhodujeme, představil na bio-psycho-sociálním modelu a ekonomických hrách. Základ každého lidského uváženého rozhodnutí reprezentuje jeho užitek, odhad jeho možných vyústění, míry nejistoty a důvěra („gut feeling“), aktivující systém tzv. mentalizace (který se v člověku rozvíjí od 36 měsíců věku po celý život) a propojuje naši autobiografickou paměť a emoce. Jinými slovy, člověk je naprogramován na přežití skrze varovný systém skrze tzv. skenování obličejů (emocí, vůní, pohybů aj. u ostatních lidí). Roboti jsou nyní v embryonálním stádiu vývoje, nyní rozeznají 10 typů emocí a je otázkou, budou-li kdy umět vyjádřit emoce.
Následně byla v panelové diskuzi Andreou Kožuchovou, ředitelkou oblasti lidských zdrojů, Hartmann-Rico, sdílena úspěšná robotizace ve společnosti TESCO, ve které před tím působila a která v roce 2008, tedy v době krize a vysoké nezaměstnanosti, implementovala automatické pokladny (projekt, který nahradil pokladní automaty). U některých zákazníků se projekt setkal s negativními reakcemi, chtěli člověka, nikoliv robota, který je obslouží. Sociální kontakt je pro lidi důležitý. Celkově však slavil úspěch a nabídl pokladním možnost rekvalifikace a přesun na jiné interní pracovní pozice. Na další rizika robotizace upozornil Vladimír Minařík, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na ČVUT. Vyvrátil negativní premisu, že robot člověka vytěsní z práce. Je zastáncem myšlenky, že roboti rozšiřují možnosti lidské činnosti, a to nejen ve výrobě, protože robot zatím neumí interpretovat data či práci, neumí systémovou a počítačovou bezpečnost. Z pohledu člověka a jeho limitů upozornil na funkční negramotnost a (ne)ochotu lidí pracovat. Během dalších zajímavých panelových diskuzí zazněla myšlenka, že 4. průmyslová revoluce bude spíše evolucí. Apel byl kladen jednak na rodiče dětí generace Y a Z a jejich nezastupitelnou roli při jejich správném směřování (nejen socializačním, ale i profesním) tam, kde se budou moci uplatnit ruku v ruce s budoucími trendy. Vystupující hosté se shodli na tom, že klíčové budou hlavně měkké dovednosti, například orientace v textu, převzetí zodpovědnosti, kreativní myšlení a to, aby student přemýšlel a byl aktivní. A jednak na roli učitelů, jejich kompetencí a znovuzískání prestiže tohoto povolání. Učitelé musí své žáky směřovat k širšímu pojetí multidisciplinarity, například skrze lepší digitální vybavenost škol a rozšíření digitální komunikace, která je pro dnešní žáky přirozená, o komunikaci v různých činnostech (výrobních, zábavních, sociálních, nákupních aj.). A na to školy zatím připraveny nejsou, mění se školy, žáci i učitelé. O co více vlivu klasické formální vzdělávání ztrácí, o to více vlivu získává neformální vzdělávání. Velký prostor nabízí také užší spolupráce škol s podniky a obecně role expertů z praxe ve výuce. Podle OECD se Česká republika řadí mezi nejhorší v oblasti spolupráce mezi univerzitami a podniky. Jedním z řešení, jak náš stát připravit na nástup Průmyslu 4.0, může být existující Strategie vzdělávací politiky 2020 (více na http://www.msmt.cz/ministerstvo/strategie-vzdelavaci-politiky-2020) či Strategie digitálního vzdělávání pod záštitou Ministerstva školství (více na http://digivzdelavani.jsi.cz). S nástupem práce 4.0 je pro člověka více než nezbytné, aby se v období primární a sekundární socializace naučil učit (se), a to rychle, dobře a kvalitně, digitálně komunikovat a systémově myslet.Autorka: PhDr. Olga Běhounková, Ph.D., FF UK
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.
Následně byla v panelové diskuzi Andreou Kožuchovou, ředitelkou oblasti lidských zdrojů, Hartmann-Rico, sdílena úspěšná robotizace ve společnosti TESCO, ve které před tím působila a která v roce 2008, tedy v době krize a vysoké nezaměstnanosti, implementovala automatické pokladny (projekt, který nahradil pokladní automaty). U některých zákazníků se projekt setkal s negativními reakcemi, chtěli člověka, nikoliv robota, který je obslouží. Sociální kontakt je pro lidi důležitý. Celkově však slavil úspěch a nabídl pokladním možnost rekvalifikace a přesun na jiné interní pracovní pozice. Na další rizika robotizace upozornil Vladimír Minařík, ředitel Českého institutu informatiky, robotiky a kybernetiky na ČVUT. Vyvrátil negativní premisu, že robot člověka vytěsní z práce. Je zastáncem myšlenky, že roboti rozšiřují možnosti lidské činnosti, a to nejen ve výrobě, protože robot zatím neumí interpretovat data či práci, neumí systémovou a počítačovou bezpečnost. Z pohledu člověka a jeho limitů upozornil na funkční negramotnost a (ne)ochotu lidí pracovat. Během dalších zajímavých panelových diskuzí zazněla myšlenka, že 4. průmyslová revoluce bude spíše evolucí. Apel byl kladen jednak na rodiče dětí generace Y a Z a jejich nezastupitelnou roli při jejich správném směřování (nejen socializačním, ale i profesním) tam, kde se budou moci uplatnit ruku v ruce s budoucími trendy. Vystupující hosté se shodli na tom, že klíčové budou hlavně měkké dovednosti, například orientace v textu, převzetí zodpovědnosti, kreativní myšlení a to, aby student přemýšlel a byl aktivní. A jednak na roli učitelů, jejich kompetencí a znovuzískání prestiže tohoto povolání. Učitelé musí své žáky směřovat k širšímu pojetí multidisciplinarity, například skrze lepší digitální vybavenost škol a rozšíření digitální komunikace, která je pro dnešní žáky přirozená, o komunikaci v různých činnostech (výrobních, zábavních, sociálních, nákupních aj.). A na to školy zatím připraveny nejsou, mění se školy, žáci i učitelé. O co více vlivu klasické formální vzdělávání ztrácí, o to více vlivu získává neformální vzdělávání. Velký prostor nabízí také užší spolupráce škol s podniky a obecně role expertů z praxe ve výuce. Podle OECD se Česká republika řadí mezi nejhorší v oblasti spolupráce mezi univerzitami a podniky. Jedním z řešení, jak náš stát připravit na nástup Průmyslu 4.0, může být existující Strategie vzdělávací politiky 2020 (více na http://www.msmt.cz/ministerstvo/strategie-vzdelavaci-politiky-2020) či Strategie digitálního vzdělávání pod záštitou Ministerstva školství (více na http://digivzdelavani.jsi.cz). S nástupem práce 4.0 je pro člověka více než nezbytné, aby se v období primární a sekundární socializace naučil učit (se), a to rychle, dobře a kvalitně, digitálně komunikovat a systémově myslet.Autorka: PhDr. Olga Běhounková, Ph.D., FF UK
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.