Tomáš Langer: Soumrak vzdělávacích institucí?

V polovině prosince 2016 se uskutečnilo tradiční setkání vzdělavatelů dospělých v prostorách liberecké Technické univerzity. Součástí semináře byla i diskuse na téma „Soumrak vzdělávacích institucí?“, jejímž cílem bylo rozebrat dva okruhy informací. Předně to, jaké mezi vzdělávacími institucemi převažují názory na aktuální situaci a současně jaké jsou jejich představy „vzdělávací instituce zítřka“.Jak se změnilo vzdělávání dospělých v ČR?Účastníci diskuse se shodli na tom, že v posledních letech (zejména během předchozích dvou let) dochází k čím dál většímu přehlcení nabídkou vzdělávacích aktivit na straně jedné a zároveň k nedostatku vysoce specializovaných kurzů, zejména zaměřených na odborné dovednosti různého typu (tzv. hard skills). Tento paradox vede k dalšímu jevu, kterým je nahrazování vzdělávacích institucí interními lektory. Řada firem byla nucena reagovat na nedostatek specifických kurzů tím, že (v lepším případě) připravila vlastní pracovníky na jejich novou roli interních lektorů.S tím souvisí nutnost přípravy kvalitních interních lektorů. Nabízí se možnost využít obrovského know-how starších a mnohdy odcházejících pracovníků jejich transformací do podoby interních lektorů. Aby byla zajištěna kvalita tohoto typu vzdělávání, je nutné tyto odborníky dokonale vyškolit zejména v lektorských dovednostech. Každý, kdo něco umí, není ještě schopen to efektivně naučit druhé.Firmy, které využívají služeb vzdělávacích institucí, se pak stále více orientují na takzvaná instantní řešení. Chtějí vyřešit své problémy vzděláváním co nejrychleji, nejlevněji a s minimem námahy. Je to logické, zrychlující se tempo (nejen) pracovního života je spojeno s nárůstem práce a snižováním počtu pracovníků. Na vzdělávání a rozvoj tak jednoduše nezbývá čas a mnohdy ani motivace. Zde tak nastává prostor pro přesvědčování firem o smyslu a přínosech vzdělávání pro jejich zaměstnance a v důsledku pro firmu jako takovou.Jedním z tradičních témat diskuse byl trvalý problém prokazování kvality vzdělávání uznávaným nástrojem a také minimální investice vzdělávacích institucí do rozvoje vlastních i externích lektorů. S tématem kvality úzce souvisí i dlouhodobě diskutovaná a kritizovaná kritéria výběrových řízení pode zákona o veřejných zakázkách.A jak na tyto trendy reagovat?Jak by tedy měla vypadat „vzdělávací instituce zítřka“? Podle bohaté diskuse na toto téma se zdá, že jakkoliv, ale rozhodně jinak, než dosud. Především je nutné sledovat trendy, reagovat na ně a dokázat se jim pružně přizpůsobit. Do portfolia svých služeb by měla vzdělávací instituce zařadit nejen tradiční formy a metody vzdělávání, ale více než dříve koučování a mentorování, které firmy více než dříve vyžadují jako přirozenou součást rozvoje svých zaměstnanců. Neopomenutelnou formou rozvoje jsou také organizované stáže pro zaměstnance a intenzivní získávání zahraničního know-how. Již dávno přece nežijeme v uzavřeném prostoru, ale jsme nedílnou součástí složité sítě obchodních vztahů s celosvětovým dopadem.Aby byla vzdělávací instituce pro firmy kvalitním partnerem, musí být vysoce flexibilní v čase, prostoru, formě a metodách vzdělávání a rozvoje zaměstnanců. Více než dříve musí reagovat na požadavky zákazníka a snažit se vyřešit jeho problémy a potřeby. Ač se to tak nemusí na první pohled jevit, image vzdělávací instituce směrem ke klientovi vytváří i vztahy uvnitř vzdělávací instituce, na něž se mnoho z nich nezaměřuje vůbec. To, jak se cítíte uvnitř přece jasně ovlivňuje i to, jak působíte navenek.Jednou z možností, jak reagovat na nedostatek odborných lektorů, je využít možnosti vytvoření lektorského tandemu experta (odborníka na obsah) a profesionálního lektora (odborníka na psychologii učení, metodiku a didaktiku). Může tak dojít k maximalizaci potenciálu obou typů vzdělavatelů a tím i k vysoké efektivitě takto vedené výuky.Jedním z témat, které v diskusi zaznělo, byla větší role vzdělávacích institucí v oblasti rozvoje „samoučících schopností“ firem. Vzdělávací instituce a lektoři by měli především stimulovat a rozvíjet schopnost firem a jejích zaměstnanců učit se přirozeně při práci, z dostupných materiálů v tištěné podobě či na internetu, z diskusích fór či oblíbených videí.Je totiž možné, že vzdělávací instituce v současné podobě zanedlouho zaniknou a přežijí jen ty, které se dokáží proměnit podobně, jako se již dávno transformovali jejich zákazníci. Nereagovat na trendy je přece nerozumné.Autor: Mgr. Tomáš Langer, lektor, trenér a konzultant, expert EPALEPůvodní zdroj: Platforma EPALE