František Janeba: Co se v mládí naučíš…

…ve stáří jako když najdeš. Tu větu jsem slyšel už dávno, ještě jako malý kluk. Měla mne motivovat k tomu, abych se učil. Nemotivovala. Nechápal jsem totiž její význam. Až mnohem později mi došlo, že to znamená, že to, co se naučím, se mi jednou může hodit. A na tom asi něco bude. Jenom snad – bude se nám hodit vše, co se naučíme? To asi ne… Všichni se učíme už od malička. Nejprve jsou našimi velkými učiteli rodiče, jsou to naše velké vzory a do určitého věku jim věříme úplně všechno. Pak přibudou další “učitelé” – ostatní děti na pískovišti nás kromě jiného naučí, že ne všechny hračky jsou naše (někdy ani ty naše), a přiučíme se i některá slova, která rodiče neradi slyší. Přitom je někdy sami používají… A to už v těch našich vědomostech nastává mírný zmatek… A pak jdeme do školy a tam máme nové učitele – ty skutečné. Jsou to pro nás nové autority – ovšem opět pouze do určitého věku. Dříve nebo později přijdou situace, které nám nebudou dávat smysl.Tak například můj syn – odmalička byl velmi zvídavý, o všem chtěl diskutovat, všechno chtěl rozebírat, všemu chtěl přijít na kloub. Ve škole se často hlásil, chtěl dát najevo, že ví. A jednou přišel domů a oznámil mi: “Tati, paní učitelka mi zakázala, abych se hlásil.” Nevěděl jsem, jak reagovat, vždyť jsem ho každé ráno nabádal, aby ve škole nezlobil, aby dával pozor a aby se hlásil…Tak jsem se šel zeptat paní učitelky. “Pochopte, že když se pořád hlásí, tak mi narušuje hodinu! To mu musíte vysvětlit,” oznámila mi. Nepochopil jsem to. Odmítl jsem syna demotivovat a po asi půlhodinové diskuzi jsme dospěli ke kompromisu. Paní učitelka zjevně nepříliš ráda uznala, že zakazovat dítěti aktivitu ve škole není šťastné řešení a dohodli jsme se, že se ve škole může hlásit i nadále, paní učitelka mu pokynutím dá najevo, že ona ví, že on to ví, a on dá ruku dolů, aby jí tedy nenarušoval hodinu. Synovi jsem to doma vysvětlil a on to pochopil. A že by toho mohl využít a mohl by se hlásit, i když by zrovna nevěděl? Nechtěl jsem se pouštět do spekulací, přece jen šlo o kompromis… A co se tedy naučil? Že aktivita není žádoucí… :(((Brzy jsem se s paní učitelkou setkal znovu. Tentokrát šlo o jinou situaci. Paní učitelka zaslechla o přestávce na chodbě rozhovor mého syna a jeho spolužáka. Povídali si o tom, jaké to bylo před sametovou revolucí. Často jsme o tom mluvili doma, zajímalo ho to. Paní učitelka oběma klukům položila jednoduchou otázku: “Zažili jste to?” “Ne.” “Tak o tom nemluvte!!!” Nechtěl jsem tomu věřit, a tak jsem se šel paní učitelky zeptat. Byla to pravda… Namítl jsem, že podle stejné logiky by se nemohl vyučovat dějepis, neboť většinu látky, kterou učitelé vykládají, znají pouze z přednášek, učebnic a ze skript. Nezažili to. I zeměpis by se mohl vyučovat pouze omezeně…který z vyučujících procestoval celý svět? Tentokrát jsme již ke kompromisu nedospěli. A poučení z tohoto případu? Mluvit o něčem, přemýšlet a vytvářet si vlastní názor není přijatelné… :(((No a do třetice – nedávno se nám doma stala nemilá věc – špatně jsme nastavili budík, ten nezazvonil a tak jsme zaspali. Odpoledne po mně syn celkem logicky požadoval zápis do omluvného listu. “A můžu ti tam napsat “zaspal”?” zeptal jsem se ho. “No to asi ne,” odpověděl mi s hloubavým výrazem ve tváři. “Ale vždyť jsi zaspal!”, pokusil jsem se trvat na svém. Nakonec jsem do omluvného listu napsal “rodinné důvody”, ale trval jsem na tom, že se musí paní učitelky zeptat, jestli příště můžeme jako důvod nepřítomnosti uvést “zaspal”. Krátký rozhovor ve škole probíhal asi takto: “Paní učitelko, mohu mít v omluvném listu napsáno “zaspal”?” “Ne.” Stručné, ale výstižné… I z této situace plyne poučení – i když všichni znají skutečný stav věci, pravdu nechce nikdo slyšet. A tak mne z toho mrazí – co když budou dnešní mladí ve svém životě skutečně uplatňovat to, co se v mládí naučili? A co když nám doma někdy znovu nezazvoní budík, budu to muset znovu svést na “rodinné důvody”? První otázky se bojím víc. Na tu druhou mám řešení – do omluvného listu napíši slovo, které vše vysvětlí a navíc je více než příznačné pro téma tohoto příspěvku – nevolnost…Autor: František JanebaPůvodní zdroj: https://ec.europa.eu/epale/cs/blog/co-se-v-mladi-n…
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.