Skoro každý má v rodině někoho staršího, kdo byl velkoryse obdarován mladším členem rodiny chytrým digitálním zařízením. Tetičko Berto, internet je bezva věc. Můžeš si pokecat s kamarádkami, probrat vnoučata, přečíst si zprávy a předpověď počasí, nechat se navigovat po městě nebo si výhodně nakoupit od parfémů po chleba. Tady máš můj starý počítač, jen se nauč pár základních dovedností a hned jsi v novém světě se spoustou báječných možností.Tetička Berta možná ale nadšení nesdílí. Počítač ji připadá jako něco velmi vzdáleného a popravdě se toho spíše bojí. Jedno kliknutí myši a děje se spousta neočekávaných věcí. Například hlášení o nutnosti něco aktualizovat nebo o hrozící invazi nějakého vypečeného viru. Co mladému člověku připadá podobně jednoduché jako přejít přes ulici, je pro staršího člověka martýriem srovnatelným s pilotáží středně velkého letadla.
V minulosti jsem navšítvil mnoho zemí, které se obecně považují za rozvojové. Většina mladších lidí, dokonce i z těch nejchudších vrstev, tam dnes vlastní mobilní telefon nebo dokonce počítač. Levné čínské nebo korejské produkty zaplavily svět a vlastní je a ovládají lidé z Pákistánu, Indie, Somálska i Sýrie. Ceny těchto zařízení, stejně jako jejich provoz, jsou natolik nízké, že si je může dovolit naprosto každý – jsou mnohdy levnější než základní potraviny. Mnoho mladých lidí se naučilo tato chytrá zařízení ovládat s naprostou samozřejmostí. Rybář, příslušník chudého beduínského kmene Tarabín kdesi uprostřed sinajské pouště, se přes Facebook podělí o čerstvé zkušenosti se svým úlovkem se svým parťákem z jiného kmene. Naprosto samozřejmá věc.Každý z nás viděl záběry uprchlíků z Evropy, kteří drží v ruce chytré telefony a zběsile komunikují přes Facebook. Umí komunikovat přes Skype, vyhledávat a dělit se o informace a další. Naprosto samozřejmá věc.Avšak jejich otcové, dědové a matky žijí v naprosto jiném světě. Digitální svět je pro ně něčím neuchopitelným a příliš vzdáleným. Nerozumím svým dětem, které usilovně komunikují přes chytré telefony. Svět starších je fyzický, stejně jako jsou fyzické jejich každodenní potřeby v nehostinné poušti, v uličkách Bombaje plných špíny a štiplavé vůně, uprostřed každodenní snahy o lepší život kdesi…Hranice mezi dvěma generacemi nemůže být větší, fyzicky i psychologicky vzato. Mluvíme-li o digitálním vzdělávání, klíčovou otázkou je motivace lidí a teprve v druhé řadě jde o dovednosti. Mohu tetičce Bertě koupit sto chytrých telefonů a notebooků, ale pokud v tom ona sama nebude vidět smysl, nic nového se nenaučí a půjde o ztracený čas a peníze.Proto se přimlouvám za méně kurzů pro zlepšování IT dovedností a více motivačních a osvětových nástrojů – jednoduchých mobilních aplikací nebo videí. Mělo by jít o mediální kampaně, které budou přesně zacíleny a které dokáží oslovit určité méně přístupné skupiny lidí, kterým reálně hrozí novodobý druh segregace.Segregace z digitálního světa.Autor: Martin Dobeš, expert EPALE
Původní zdroj: https://ec.europa.eu/epale/cs/node/33968
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.
V minulosti jsem navšítvil mnoho zemí, které se obecně považují za rozvojové. Většina mladších lidí, dokonce i z těch nejchudších vrstev, tam dnes vlastní mobilní telefon nebo dokonce počítač. Levné čínské nebo korejské produkty zaplavily svět a vlastní je a ovládají lidé z Pákistánu, Indie, Somálska i Sýrie. Ceny těchto zařízení, stejně jako jejich provoz, jsou natolik nízké, že si je může dovolit naprosto každý – jsou mnohdy levnější než základní potraviny. Mnoho mladých lidí se naučilo tato chytrá zařízení ovládat s naprostou samozřejmostí. Rybář, příslušník chudého beduínského kmene Tarabín kdesi uprostřed sinajské pouště, se přes Facebook podělí o čerstvé zkušenosti se svým úlovkem se svým parťákem z jiného kmene. Naprosto samozřejmá věc.Každý z nás viděl záběry uprchlíků z Evropy, kteří drží v ruce chytré telefony a zběsile komunikují přes Facebook. Umí komunikovat přes Skype, vyhledávat a dělit se o informace a další. Naprosto samozřejmá věc.Avšak jejich otcové, dědové a matky žijí v naprosto jiném světě. Digitální svět je pro ně něčím neuchopitelným a příliš vzdáleným. Nerozumím svým dětem, které usilovně komunikují přes chytré telefony. Svět starších je fyzický, stejně jako jsou fyzické jejich každodenní potřeby v nehostinné poušti, v uličkách Bombaje plných špíny a štiplavé vůně, uprostřed každodenní snahy o lepší život kdesi…Hranice mezi dvěma generacemi nemůže být větší, fyzicky i psychologicky vzato. Mluvíme-li o digitálním vzdělávání, klíčovou otázkou je motivace lidí a teprve v druhé řadě jde o dovednosti. Mohu tetičce Bertě koupit sto chytrých telefonů a notebooků, ale pokud v tom ona sama nebude vidět smysl, nic nového se nenaučí a půjde o ztracený čas a peníze.Proto se přimlouvám za méně kurzů pro zlepšování IT dovedností a více motivačních a osvětových nástrojů – jednoduchých mobilních aplikací nebo videí. Mělo by jít o mediální kampaně, které budou přesně zacíleny a které dokáží oslovit určité méně přístupné skupiny lidí, kterým reálně hrozí novodobý druh segregace.Segregace z digitálního světa.Autor: Martin Dobeš, expert EPALE
Původní zdroj: https://ec.europa.eu/epale/cs/node/33968
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.