Co je dobré vědět o generaci Y, pokud ji chcete vzdělávat

Říká se jí různě. Generace Y, Net Gen, yuppie nebo Millennials, v každém případě se však jedná o všechny, jimž je nyní 15 – 35 let. Není proto divu, že se toto téma rychle dostalo do popředí pozornosti internetu – ať už je vaším zájmem cokoliv, s velkou pravděpodobností je tato generace i ve vašem hledáčku. Pokud chcete generaci Y vzdělávat, určitě to nemůžete dělat bez dostatečného množství znalostí.Mezigenerační rozdíly tu byly vždy, netřeba však brát nové rozdělení generací na X, Y, Z nikterak fatálně. Těžko také soudit, zda se jedná o vlastnostech generace nebo je to ve své holé pravdě o vlastnostech doby, kterým se snažíme nějak přizpůsobit, abychom v ní uspěli. Tak či onak, představme si jeden typický exemplář.Petr se narodil v roce 1988 a už když jej maminka vyzvedávala mezi posledními ve školce, pochopil, že život nebude tak jednoduchý. Do první třídy se těšil a první stupeň základní školy, prokládaný hraním Prince of Persia, prožil vlastně docela v pohodě. Během druhého stupně, a zvláště střední školy, si ale začínal postupně uvědomovat, že škola neplní jeho potřeby a začal se v ní rychle nudit. S příchodem touhy po svobodě se začaly věci skutečně komplikovat a najednou bylo všechno špatně. Tedy na našem Petrovi bylo všechno špatně nebo všichni se alespoň tak tvářili. Jemu však připadalo, že škola je nejenom docela autoritářská a nabízí většinou vždy jen jedno správné řešení, ale že jej neumí ani připravit na budoucí život – naučit jej řešit problémy, rozhodovat se nebo diskutovat. K tomu všemu škola bohužel promeškala i šanci využití jeho zapálení do technologií a místo nových přístupů stále jen oprašovala staré.Otázka, zda po střední jít na vysokou školu, byla okolím zodpovězena dřív, než si ji sám Petr stačil položit. Na vysoké škole objevil, že má vlastně spoustu možností, až jimi byl trochu paralyzován. A díky internetu zjistil, že se už nemusí tolik učit do zásoby, ale spíše to, co zrovna potřebuje. V neposlední řadě v této době začal fungovat na Facebooku a žít taky v online světě. Ke konci vysoké však toto nadšení ze sociálních sítí opadlo, ale i nadále Petr na Facebooku ze setrvačnosti zůstal.Po škole, tedy v roce 2013, konečně získal pocit, že může věci doopravdy vzít do svých rukou a začal hledat zaměstnavatele, který mu umožní pracovat kdekoliv a kdykoliv. Poučen z vlastní věčně přepracované rodiny došel k závěru, že je důležitý určitý balanc mezi prací a osobním životem a že vlastně nechce, aby práce byla to nejdůležitější v jeho životě.Díky tomu, že firmy měly nedostatek kvalitních zaměstnanců, mohl si Petr díky své roční praxi během školy a půlročnímu Erasmu na poměry absolventa docela vybírat. Ve své budoucí práci hledal především smysl a svobodu, přívětivé prostředí ke své touze po seberozvoji, transparetnosti procesů a s férovým přístupem nejen dovnitř firmy ale i navenek.Nyní už dva roky pracuje a podle výzkumů (průměrný počet let s jedním zaměstnavatelem jsou u generace Y 2 roky – zdroj) přemýšlí nad novou prací. Můžete se na něj však spolehnout v tom, že se nejdřív pokusí situaci ve firmě sám ovlivnit, a teprve když k tomu nedostane prostor, odejde.Ale ať už jsou vaši zaměstnanci nebo cílovka z jakékoliv generace, vždy se vyplatí jí naslouchat. Zeptejte se jí, jaké jsou její potřeby (např. pomocí focus group), jak se cítí (např. díky hloubkovému rozhovoru), analyzujte, jak se chová (např. pomocí uživatelského testování nebo pozorování) a zkuste se na sebe podívat jejíma očima (např. pomocí metody mystery shopping nebo bi-zón). Díky tomuto pochopení budete schopni vybrat ty nejefektivnější vzdělávací nástroje a postupy. A to za to určitě stojí.

Pokud vás téma zajímá, přečtěte si:Autorka: Lea Mentlíková, Education & Service Designer v Court of Moravia, leader EduFóra Brno
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.