Práci vytváří a dělají lidé. Na první pohled se to může zdát jako naprosto banální a bezobsažné konstatování, ale strategie v oblasti vyhledávání lidských zdrojů zase tak jednoduchá není. Potenciálních zaměstnanců je hodně, personalistům se v mailové schránce hromadí životopisy a motivační dopisy uchazečů, ale vybrat toho nikoliv nejlepšího, ale nejvhodnějšího pro danou pracovní pozici je skutečné umění.
Každý, zvláště mladý člověk toužící získat práci, jež by ho naplňovala a zároveň by platové ohodnocení odpovídalo jeho tužbám, se snaží být originální, odlišit se od ostatních uchazečů.
Personalisté mají složitou práci v tom, že probírají-li se životopisy zájemců, pozorují takřka „dostihové závody“ – kdo bude mít více titulů, kdo bude mít více osvědčení, kdo bude umět více jazyků a tak dále.
Co z toho je pravda, co je přikrášlené a co je zcela vymyšlené, by personalista měl odhalit, nejlépe na ústním pohovoru, kdy by se mělo ukázat, kdo je vhodný a kdo ne. Uchazeči by měli působit sebevědomým – nikoliv však drzým a přehnaně sebejistým – dojmem, vědomi si svých předností i nedostatků.
Naopak personalista by měl svým jednáním, vystupováním, ale i kupříkladu oblečením ukázat jisté partnerství s daným zájemcem. Měl by mu reprezentovat seriózní zájem o nového pracovníka, jednat s ním férově (věta „my se vám ozveme“ se již často asociuje s „nemáme o vás zájem, ale nechceme vám to říct napřímo“) a nenavazovat dojem „zkoušejícího a zkoušeného“.
Pohovor by měl být věcný, ale neměl by simulovat například maturitní zkoušku. Uchazeč by neměl příliš přemýšlet nad tím, jestli odpovídá tak, jak chce personalista. Měl by na pohovoru být sám za sebe.
Personalista by měl pracovníkům nabídnout i kontinuální vzdělávání a sebezdokonalování. Tím ukazuje, že o zaměstnance má firma velký zájem a že chce, aby jeho schopnosti přispívaly k zefektivnění chodu firmy a k vlastnímu pocitu zaměstnance „oni mě chtějí“.
Chcete-li se zdokonalit v personalistice a v oblasti řízení lidských zdrojů a máte-li zájem o novinky v oboru HR (Human resources), navštivte Personální akademii společnosti VOX. Autor: Tomáš Franěk, 1. VOX a.s.
Každý, zvláště mladý člověk toužící získat práci, jež by ho naplňovala a zároveň by platové ohodnocení odpovídalo jeho tužbám, se snaží být originální, odlišit se od ostatních uchazečů.
Personalisté mají složitou práci v tom, že probírají-li se životopisy zájemců, pozorují takřka „dostihové závody“ – kdo bude mít více titulů, kdo bude mít více osvědčení, kdo bude umět více jazyků a tak dále.
Co z toho je pravda, co je přikrášlené a co je zcela vymyšlené, by personalista měl odhalit, nejlépe na ústním pohovoru, kdy by se mělo ukázat, kdo je vhodný a kdo ne. Uchazeči by měli působit sebevědomým – nikoliv však drzým a přehnaně sebejistým – dojmem, vědomi si svých předností i nedostatků.
Naopak personalista by měl svým jednáním, vystupováním, ale i kupříkladu oblečením ukázat jisté partnerství s daným zájemcem. Měl by mu reprezentovat seriózní zájem o nového pracovníka, jednat s ním férově (věta „my se vám ozveme“ se již často asociuje s „nemáme o vás zájem, ale nechceme vám to říct napřímo“) a nenavazovat dojem „zkoušejícího a zkoušeného“.
Pohovor by měl být věcný, ale neměl by simulovat například maturitní zkoušku. Uchazeč by neměl příliš přemýšlet nad tím, jestli odpovídá tak, jak chce personalista. Měl by na pohovoru být sám za sebe.
Personalista by měl pracovníkům nabídnout i kontinuální vzdělávání a sebezdokonalování. Tím ukazuje, že o zaměstnance má firma velký zájem a že chce, aby jeho schopnosti přispívaly k zefektivnění chodu firmy a k vlastnímu pocitu zaměstnance „oni mě chtějí“.
Chcete-li se zdokonalit v personalistice a v oblasti řízení lidských zdrojů a máte-li zájem o novinky v oboru HR (Human resources), navštivte Personální akademii společnosti VOX. Autor: Tomáš Franěk, 1. VOX a.s.