Ing. David Hrstka, Ph.D. , SVV Praha, s.r.o., U Michelského lesa 370, Praha 4, 140 75, hrstka@svv.cz, www.svv.cz ÚVOD Jedním z hlavních cílů vzdělávání je získání profesní kvalifikace, která představuje „vstupenku“ na pracovní trh. Absolventi škol by měli najít odpovídající pracovní uplatnění a trh práce by měl být sycen právě absolventy, po kterých je poptávka. Reálná situace v současnosti je zcela jiná. Příspěvek se zabývá systémem vzdělávání od úrovně učňovské, přes středoškolskou odbornou až po vysokoškolskou. Prezentován bude i specifický systém a požadavky na vzdělávání v oboru svařování a kontroly. 1. Počátky technického vzdělávání v Československu Po roce 1918 zůstaly v nově vytvořeném státě, Československé republice- jen vysoké školy technické v Praze a v Brně spolu s Báňskou akademií v Příbrami. Jediná existující technická škola na Slovensku, slavná Báňská akademie v Bánské Štiavnici, zanikla po roce 1918 po odchodu maďarských profesorů, zbylého personálu i odvozu veškerého inventáře do Maďarska. [1] 1.1. České vysoké učení technické Hlavní tíhu výuky inženýrů v novém státě nesla nadále škola pražská, přejmenovaná vládním usnesením z 20.srpna 1920 na České vysoké učení technické. Součástí usnesení byl i nový statut, podle kterého byly bývalé odbory povýšeny v rámci ČVUT na samostatné vysoké školy, kterých bylo sedm. Hned po vzniku republiky se škola stala významnou školou mezinárodní. Na příklad ze 6860 posluchačů, kteří byli na škole zapsáni ve studijním roce 1920-21 bylo: okolo 1500 Rusů a Ukrajinců, 400 Jihoslovanů, 220 Bulharů, nepočítaje menší skupiny příslušníků jiných národů. O dva roky později cizinců stouplo dokonce na 2400 posluchačů. Tak velký počet studentů se nemohl stěsnat do stávajících poslucháren. Proto byla již v polovině 20.let zahájena velkolepá výstavba vysokých škol v Praze-Dejvicích. Tragické události roku 1939 dolehly těžce na ČVUT i ostatní naše vysoké školy. Po zastřelení studenta Opletala během demonstrace 28.října a jeho pohřbu 15.listopadu následovaly těžké represe a „ dočasné“ uzavření všech vysokých škol v Protektorátu Čechy a Morava na dobu tří let, které se protáhlo až do konce války. [1] 1.2. Poválečný vývoj technického vzdělávání Po skončení 2.světové války byla již v červnu roku 1945 zahájena výuka, ke které se na sedmi fakultách ČVUT zapsalo rekordních 16000 posluchačů. Snaha rychle obnovit válkou narušené hospodářství republiky vyžadovala tehdy položit zvláštní důraz na zvýšení počtu absolventů vysokých škol technických. Vedle stávajících technik v Praze a Brně byly proto po válce v rychlém sledu v předních průmyslových centrech zřizovány další školy. Vedle Vysoké školy báňské a hutní v Ostravě se zázemím celé ostravské aglomerace, to byla v roce 1950 založena Vysoká škola strojní a elektrotechnická v Plzni, úzce spjata od svého počátku se Škodovými závody, a ještě v témže roce v Pardubicích, nedaleko chemických závodů v Semtíně a Rybitví, zřízena Vysoká škola chemicko-technologická. V severočeském centru textilního průmyslu v Liberci byla od roku 1953 zahájena výuka na nové Vysoké škole strojní a textilní. Výuka strojního inženýrství byla zřízena i na vojenských akademiích v Brně a Vyškově. Na založení většiny těchto škol i jejich úspěšné činnosti v prvních letech se významně podílelo pražské ČVUT. [1] 2. Učňovské vzdělávání Zatímco z gymnázií odchází bez maturity asi pět procent studentů, na dvouletých oborech skončí bez výučního listu třetina učňů. Bez středoškolského vzdělání přitom mají mladí lidé mizivé šance na uplatnění v trhu práce. Základní problém je demotivace. Ta se projevuje na průmyslových školách a odborných učilištích. Tam najdete školy, kde ty děti víc nejsou, než jsou. Technické obory byly v minulosti s oblibou rušeny, docházelo ke slučování učňovských škol, kdy dnes máte integrovanou střední školu, kde jsou na jedné straně budovy učňové potravinářských oborů (kuchař, cukrář apd.) pokračuje to zedníky a tesaři a končí to zámečníky. Tomu i odpovídá skladba učiva, osnovy a odborná vybavenost učitelů. Dle rozsahu a skladby učiva je podle mého názoru zřejmá nedostatečná příprava učňů v předmětech Fyzika, Strojnictví, Stroje a zařízení i Technická dokumentace. Zcela zde postrádám předmět Mechanika. Většina odborných učilišť nabízí nejen vzdělání, ale i bonusové kurzy svařování nebo v rámci výuky získat řidičský průkaz. Ani tyto výhody neosloví současnou mládež. Pouze se „vyučit“ není tak atraktivní a chyba je i v rodičích, kdy své děti nutí do střední školy s maturitou a vůbec se nezamyslí nad tím, zda právě jejich dítě má k tomu veškeré studijní předpoklady. 3. Středoškolské odborné vzdělávání Střední odborné vzdělávání rozvíjí v návaznosti na základní vzdělávání vědomosti, dovednosti a kompetence žáka a připravuje ho na další studium na vysokých a vyšších odborných školách, nebo na kvalifikovaný výkon povolání a pracovních činností. Střední vzdělávání má odborný charakter a je ukončeno maturitní zkouškou. Problematika rozsahu a obsahu vyučovaných předmětů je podobná jako u odborných učilišť. Ještě více problémů je v nástavbových formách výuky. Tyto formy výuky jsou ve variantách dvouleté nebo tří leté obory. Je až nepochopitelné, že v rozsahu předmětů není Fyzika. Dle mého názoru je pro technický obor s maturitou bezpodmínečná. Další technické obory jsou zastoupeny ale v nedostatečném rozsahu. Například předměty Mechanika nebo Stroje a zařízení v rozsahu 2 hodiny týdně není zcela dostatečné. Učební plán sestavený pro obor provozní technika v rozsahu praxe 2 vyučovací hodiny je až zarážející. 4. Vysokoškolské vzdělávání Vyšší odborné vzdělávání rozvíjí a prohlubuje znalosti a dovednosti studenta získané ve středním vzdělávání a poskytuje všeobecné a odborné vzdělání a praktickou přípravu pro výkon náročných činností. Úspěšným ukončením příslušného akreditovaného vzdělávacího programu se dosáhne stupně vyššího odborného vzdělání. Nárok používat akademický titul získáte po absolvování každé vysoké školy. Rozdíl je v tom, jaký titul vám bude udělen. Absolventi bakalářského studia získají titul Bc. (bakalář) nebo BcA. (bakalář umění). Po magisterském stupni studia získáte buď titul Ing. (inženýr, pokud studujete ekonomii, technické vědy a technologii, zemědělství, lesnictví a vojenství), Ing. arch. (inženýr architekt), Mgr. (magistr, jímž se pyšní zejména absolventi humanitních oborů), MgA. (magistr umění), MUDr. (doktor všeobecného lékařství), MDDr. (doktor zubního lékařství), či MVDr. (doktor veterinárního lékařství). 4.1. Akademicko-vědecké tituly Akademicko-vědecký titul získají absolventi ještě “vyšších” úrovní vysokoškolského studia, než jsme zmínil v předchozích řádcích. Tyto tituly se píší za jménem a má na ně nárok ten, kdo absolvuje doktorský studijní program, složí zkoušky a obhájí disertační práci. Pak se z něj stává Ph.D. (doktor) nebo Th.D. (doktor teologie). Zkratky se mohou číst česky i s anglickou výslovností. Dva tituly, které uděluje Akademie věd, v zákoně o vysokých školách nenajdete. Jde o vědecký titul DSc. (doktor věd) a čestný doktorát dr. h. c. (doctor honoris causa). 5. Specifické požadavky průmyslu v oboru svařování Požadavky na svářečský personál definuje nejen norma EN ISO 3834-2, ale i výrobkové normy např. EN 15085 nebo EN 1090. V průmyslové praxi jsou další specifické požadavky na personál svářečského dozoru od zákazníků nebo vychází ze směrnic spojených s touto činností například odvětví dopravy nebo energetiky. Tyto specifické požadavky nebudou v tomto příspěvku uvedeny. Obdobně specifické požadavky na svářeče a svářečské operátory řeší platná legislativa a kvalifikační normy ISO 9606 a ISO 14732, popřípadě technická pravidla České svářeské společnosti ANB nebo jiných mezinárodních subjektů např IIW (International Institute of Welding), EWF (European Welding Federation) nebo ECWRV (European Commiteee for Welding of Railway Vehicles). Požadavky na kontrolní personál stanovuje kvalifikační norma ISO 9712 popřípadě další legislavita v regulované sféře. Tyto kvalifikační požadavky budou podrobně uvedeny v následujcích kapitolách. 5.1. Svářečský dozor Pracovníkům s kvalifikací pro výkon svářečského dozoru se říká vyšší svářečský personál. Na mezinárodní a evropské úrovni zajišťují jednotná pravidla pro školení a kvalifikaci vyššího svářečského personálu instituty IIW a EWF. Na úrovni jednotlivých členských států tato školení a kvalifikace zajišťují jednotlivá ANB (Authorized National Body), která jsou pravidelně validována ze strany IIW a EWF. V České republice tato školení zajišťuje Česká svářečská společnost ANB, která je autorizovanou a pověřenou ANB pro Českou republiku. Požadavky na výuku, přístupové podmínky a obsah výuky je dán dokumentem IAB-252r2-14. Obsah výuky je rozdělen do čtyř oblastí: Technologie svařování a zařízení, Materiály a jejich chování při svařování, Konstrukce a provedení a Výroba, aplikované inženýrství. Nedílnou součástí kurzů je i praktická výuka v metodách: kyslíko-acetylenové svařování a řezání, MMA,TIG, MIG/MAG. Další praktické ukázky nebo videoprezentace jsou zaměřeny na technologii: drážkování plamenem, tvrdé pájení, svařování plasmou, řezání plasmou, svařování obloukem pod tavidlem, odporové svařování, svařování třením, svařování svazkem elektronů, svařování laserem, jiné technologie. Aby mohl pracovník působit jako svářečský dozor nejen při výrobě ocelových a hliníkových konstrukcí, železničních kolejových vozidel nebo jiných svařovaných výrobků, musí být kvalifikován podle jedné z následujících možností. 5.1.1 Mezinárodní nebo evropský svářečský inženýr Pracovník s úplnými technickými znalostmi, kde jsou požadovány plné technické znalosti podle normy ISO 14731, pro plánování, provádění, dozor a zkoušení pro všechny úkoly a odpovědnosti ve svářečské výrobě. Rozsah kurzu svářečských inženýrů je stanoven na 448 hodin. Minimální požadavky pro přijetí do kurzu IWE: diplom Ing. z technické univerzity (minimálně 5 let studia) schválené Ministerstvem školství ČR. Výstupní dokument je diplom IWE 5.1.2 Mezinárodní nebo evropský svářečský technolog Pracovník se specifickými technickými znalostmi podle normy ISO 14731, kde úroveň technických znalostí je dostatečná pro plánování, provádění, dozor a zkoušení pro úkoly a odpovědnosti ve svářečské výrobě s vybraným nebo omezeným technickým rozsahem. Rozsah kurzu svářečských technologů je stanoven na 362 hodin. Minimální požadavky pro přijetí do kurzu IWT: maturita z technické střední školy uznané v ČR nebo maturita ze střední školy plus 4 roky vzdělávání v profesionálním výcvikovém centru pro svařování a příbuzné procesy, 3 roky praxe. Výstupní dokument je diplom IWT. 5.1.3 Mezinárodní nebo evropský svářečský specialista Pracovník se základními technickými znalostmi ISO 14731, kde úroveň technických znalostí je dostatečná pro plánování, provádění, dozor a zkoušení pro úkoly a odpovědnosti ve svářečské výrobě s omezeným technickým rozsahem zahrnujícím pouze jednoduché svařované výrobky. Rozsah kurzu svářečských specialistů je stanoven na 242 hodin. Minimální požadavky pro přijetí do kurzu IWS: středoškolské technické vzdělání , příp. střední odborné učiliště s maturitou. Praxe není požadována, ale je výhodou. V případě středního odborného učiliště bez maturity nutná dlouholetá praxe v oboru a vstupní pohovor dle směrnic EWF a TP CWS ANB. Výstupní dokument je diplom IWS. 5.1.4 Mezinárodní nebo evropský svářečský praktik Pracovník, který není v ISO 14731 definován, ale může působit jako svářečský dozor se základní technickou znalostí pro svařování železničních kolejových vozidel dle EN 15085-2. Musí mít ale nejméně tříletou zkušenost s dozorem pro svařování při výrobě železničních kolejových vozidel. Rozsah kurzu svářečských praktiků je stanoven na 242 hodin. Minimální požadavky pro přijetí do kurzu IWP: zkušenosti jako svářeč v průmyslu (svářečské škole). Kurz je určený pro zlepšení teoretických a praktických dovedností. Uchazeč musí mít střední odborné učiliště a 2 roky praxe, min. věk 21let, musí vlastnit certifikát dle EN ISO 9606 v poloze H-L045 ss nb v jedné z hlavních metod svařování. Výstupní dokument je diplom IWP. 5.2 Certifikace svářečského dozoru Všechny výše jmenované kvalifikace svářečského dozoru jsou platné bez časového omezení. Může tedy nastat situace, že pracovník získá diplom IWE a dlouhou dobu nepracuje v oboru svařování. Proto pro některé obory (např. jaderná energetika) nestačí diplom, ale svářečský dozor musí být držitelem certifikátu. Certifikát pro výše uvedené kvalifikace je možné získat v případě, že žadatel o certifikát splňuje následující požadavky: Je držitelem diplomu v požadované úrovni (např. žadatel o certifikát CIWE musí mít diplom IWE). V posledních dvou letech prokazatelně pracoval v oboru svařování. Prokazatelně udržoval a rozvíjel své technické znalosti v oboru svařování (např. se účastnil odborných seminářů). V případě, že pracovník splňuje tyto požadavky, může požádat autorizované ANB o posouzení a vystavení certifikátu na tři roky. ANB posoudí jeho žádost a v případě kladného rozhodnutí vystaví certifikát v příslušném stupni s dobou platnosti 3 roky. Certifikát prokazuje, že pracovník svářečského dozoru je nejen držitelem diplomu, ale zároveň aktivně pracuje v oboru svařování. 5.3 Svářečský dozor pro oblast svařování betonářské oceli Výrobce nosných a/nebo nenosných svarových spojů z betonářské oceli musí mít k dispozici nejméně jednoho pracovníka svářečského dozoru, který splňuje požadavky ISO 14731 a který má specifické technické znalosti svařování betonářské oceli. Specifické znalosti svařování betonářské oceli lze získat a prokázat ve specializačním kurzu „Specialista svařování betonářské oceli“ WRBS (Welding Reinforcing Bars Specialist). Kurzy WRBS jsou stejně jako kurzy IWE, IWT a IWS organizovány podle směrnic EWF (European Federation for Welding, Joining and Cutting). Pro přístup do kurzu WRBS musí být pracovník svářečského dozoru kvalifikován jako mezinárodní nebo evropský svářečský inženýr nebo technolog nebo specialista nebo praktik (IWE/EWE nebo IWT/EWT nebo IWS/EWS nebo IWP/ EWP). Personál svářečského dozoru musí být odpovědný za kvalitu svarových spojů z betonářské oceli v dílně a také na montáži. 5.4 Kontrolní personál Kontrolní personál je kvalifikován dle EN ISO 9712. Tato mezinárodní norma zavádí zásady pro kvalifikaci a certifikaci pracovníků, kteří provádějí nedestruktivní zkoušení (NDT) v průmyslu. Tato norma stanovuje tři kvalifikační stupně (1,2,3), na jejichž základě jsou definovány úkoly, které může NDT pracovník zastávat v rámci své kvalifikace. 5.4.1 Pracovníci s kvalifikací ve stupni 1 dle ISO 9712 Stupeň 1 je nejnižší možná kvalifikace NDT pracovníka. Osoba certifikovaná ve stupni 1 má prokázat odbornou způsobilost k provádění NDT metod podle písemných instrukcí a pod dohledem pracovníka certifikovaného ve stupni 2 nebo stupni 3. V rozsahu odborné způsobilosti definované v certifikátu, může být pracovník certifikovaný ve stupni 1 pověřen zaměstnavatelem v souladu s NDT instrukcemi k: – nastavení NDT zařízení – provádění zkoušení – zaznamenání a klasifikování výsledků těchto zkoušek na základě písemných kritérií – podávání zprávy o výsledcích Pracovník ve stupni 1 nesmí být odpovědný za výběr zkušební metody nebo techniky, ani za interpretaci výsledků zkoušky. Nemůže tedy vystavit výsledný protokol NDT zkoušky. 5.4.2 Pracovníci s kvalifikací ve stupni 2 dle ISO 9712 Osoba certifikovaná ve stupni 2 má prokázat odbornou způsobilost k provádění NDT metod v souladu s NDT postupy. V rozsahu odborné způsobilosti, definované v certifikátu, může být pracovník certifikovaný ve stupni 2 pověřen zaměstnavatelem k: – volbě NDT techniky pro zkušební metodu, která má být použita – definování omezení při použití zkušební metody – převádění NDT pravidel, norem, specifikací a postupů do NDT instrukcí – nastavení a ověření nastavení zařízení – provádění a dohledu nad zkouškami – interpretaci a vyhodnocení výsledků podle použitých norem, pravidel, – provádění a dohledu všech činností ve stupni 2 nebo nižším než ve stupni 2 – poskytnutí vedení pro pracovníky ve stupni 2 nebo ve stupni nižším než ve stupni 2 – podávání zpráv o výsledcích NDT 5.4.3 Pracovníci s kvalifikací ve stupni 3 dle ISO 9712 Stupeň 3 je nejvyšší možná kvalifikace pracovníka NDT. Osoba certifikovaná ve stupni 3 má odbornou způsobilost k provádění a řízení NDT činností, pro které je certifikována. V rámci rozsahu odborné způsobilosti stanovené v certifikátu, může být pracovník s certifikací stupně 3 pověřen k: – převzetí plné odpovědnosti za zkušební zařízení nebo zkušební středisko a – vypracovávání, přezkoumávání formální a technické správnosti a validaci NDT – interpretaci norem, pravidel, specifikací a postupů; – určování konkrétních zkušebních metod, postupů a NDT instrukcí, – provádění a dohlížení na všechny úkoly ve všech stupních; – vedení pracovníků NDT ve všech stupních 5.4.4 Přístupové podmínky v kurzech NDT pracovníků Uchazeč musí před kvalifikační zkouškou splňovat minimální požadavky na zrakové schopnosti a na školení a před certifikací musí splňovat minimální požadavky na průmyslovou praxi dle ISO 9712 5.4.5 Rozsah a osnovy školení Minimální délka školení absolvovaného uchazečem o certifikaci musí pro příslušnou NDT metodu odpovídat požadavkům uvedeným v kap. 7.2.4 normy ISO 9712 . Osnovy školení definuje certifikační orgán pro personál. Příklad osnovy pro kvalifikaci VT2 dw: principy NDT, techniky VT, metody a terminologie svařování, výklad norem EN 13018, EN 13927, ISO 17637, ISO 6520-1, ISO 5817, šíření a zdroje světla, odraz a lom světla, optické veličiny, optické hranoly, vedení světla, lidské oko,řešené příklady z optiky, endoskopy, fibroskopy, praktické cvičení, sestavení návodky, protokolu…. 5.4.6 Kvalifikační zkouška Kvalifikační zkouška se sestává z jednotlivých fází: Obecná zkouška: musí obsahovat pouze otázky, vybrané nepředvídatelným způsobem ze souboru otázek certifikačního orgánu nebo pověřeného kvalifikačního orgánu pro obecnou zkoušku, platné k datu zkoušky. Specifická zkouška: musí obsahovat pouze otázky vybrané z aktuálního souboru specifických otázek certifikačního orgánu nebo pověřeného kvalifikačního orgánu, které se vztahují k příslušnému sektoru (sektorům). Při specifické zkoušce se od uchazeče vyžaduje odpověď nejméně na 20 otázek s vícenásobnou možností odpovědi, včetně otázek obsahujících výpočty, NDT postupy a otázky z pravidel, norem a specifikací. [4]. Praktická zkouška: musí zahrnovat použití zkoušky pro předepsané zkušební vzorky, zapsání (a u uchazeče o stupeň 2 i vysvětlení) výsledných údajů v požadovaném rozsahu a protokolování výsledků v požadované formě. Zkušební vzorky musí mít specifické pro daný sektor napodobující reálné geometrické tvary a musí obsahovat charakteristické diskontinuity, které mohou vznikat při výrobě nebo během provozního používání. Diskontinuity mohou být přirozené, uměle vyvolané nebo uměle vyrobené. Uchazeč o stupeň 2 musí navrhnout nejméně jednu NDT instrukci vhodnou pro pracovníka ve stupni 1,pro vzorek vybraný zkušebním komisařem. [4]. 5.4.7 Certifikace personálu NDT Uchazeč, který splňuje všechny podmínky, musí být certifikován a certifikační orgán musí učinit dostupný důkaz o této certifikaci dostupným. Toho lze dosáhnout vydáním tištěné formy certifikátu (certifikátů) a/nebo kapesního průkazu (kapesních průkazů) o způsobilosti (viz 9.2) a/nebo elektronickým uložením a zobrazením příslušných informací na webových stránkách certifikačního orgánu. Maximální doba platnosti certifikátu je pět let. Doba platnosti začíná (datum vydání certifikátu), když jsou splněny všechny požadavky pro certifikaci (školení, praxe, uspokojivý test zrakové schopnosti, úspěšná zkouška). [4]. ZÁVĚR V příspěvku byl uveden systém stávajícího školství v ČR a specifické požadavky na kvalifikace v oblasti svařování a kontroly svarových spojů. Zcela změnit systém školství v ČR by měl být řešen ihned, razantně a efektivně. Odborně kvalifikovaní lidé na trhu práce nejsou a nebudou. Z výše uvedeného je zřejmé, že pro kvalifikace v oboru svařování (což je bráno je zvláštní proces) jsou dány přísná pravidla vycházející z legislativy, technických norem a výrobkových norem. Vyškolený a kvalifikovaný personál si musí svoji kvalifikaci stále udržovat a zdokonalovat, a doškolovat se, což v jiných oborech není takto rozšířené a vyžadované. Motto na závěr: “ V životě něčeho dosáhnout není povinnost, ale touha “ Literatura [1] ZEITHAMMER, K. Vývoj techniky. Praha: ČVUT, 1997. [2] COPNB. [online]. [cit. 21.11.2017]. Dostupné z: http://www.copnb.cz [3] MŠMT ČR. MŠMT ČR [online]. [cit. 21.11.2017]. Dostupné z: http://www.msmt.cz [4] ČSN EN ISO 9712. Nedestruktivní zkoušení- Kvalifikace a certifikace pracovníků NDT. Praha: Český normalizační institut, 2013
Vzdělávání pro průmyslovou praxi
