PhDr. Jaroslav Dostál vystudoval andragogiku v Olomouci u doc. Vladimíra Jochmana. Od roku 2001 je ředitelem vzdělávací společnosti EDOST, s.r.o., se sídlem v Chomutově. Je jedním ze zakládajících členů AIVD ČR. Angažoval se od samého začátku v organizování týdnů vzdělávání dospělých. Věnuje se lektorské činnosti v oblasti RLZ, lektoruje motivační a aktivační programy včetně koordinace vzdělávacích aktivit pro dlouhodobě nezaměstnané a sociálně znevýhodněné osoby. Jeho fi rma se věnuje i personálnímu poradenství a konzultacím při výběru zaměstnanců, psychoterapeutickému poradenství, projektové manažerské činnosti (PHARE 2000, PHARE 2003, EQUAL, OP RLZ, OP LZZ). Řídil celou řadu projektů. Je hodnotitelem projektů OP RLZ, regionálních projektů, věnuje se výcviku a certifikaci v oblasti systemického přístupu ke klientům, facilitaci a mediaci. Je zmocněncem pro jakost a vedoucím realizačního týmu pro certifi kaci ISO 9001. V rámci publikační činnosti se věnoval výzkumným zprávám v rámci energetiky, zpracovával Sociologické výzkumy a analýzy v regionu (Chomutov, Žatec), metodický materiál k realizaci poradenských programů pro OZP, Metodika pro komunikaci se zaměstnavateli, Metodika asistenčních činností apod.Známe se více než 20 let. Vždycky jsi patřil mezi přední manažery dalšího vzdělávání a podle mne i lidi, kteří měli vždy věci názorově „utříděné“. Zajímalo by mne, proč se takový manažer, jako jsi ty, angažuje v Asociaci institucí vzdělávání dospělých. K čemu je mu to dobré?Rád vzpomínám na začátky v AIVD, kdy jsme se setkávali na MŠMT nad koncepcí profesní organizace. Byla to cesta, kterou lze vyjádřit myšlenkou – „jednat, ale nesoupeřit“ (Lao-ć). Podnětné bylo vytváření sítě oborově spolupracujících expertů i organizací, otevřená výměna zkušeností, zapojení do tehdy začínajících projektů EU, příprava dnes již tradičních Týdnů vzdělávání dospělých i celková vstřícná atmosféra, kterou si s řadou kolegů udržujeme dodnes. Šlo o hledání možností v rozvíjejícím se vzdělávání dospělých, profilovat se, a současně najít nejen klienty, ale i partnery. Proto mne těší dnešní nárůst zájmu o zapojení se do činnosti a aktivit AIVD. Máme dnes funkční institucionální rámec AIVD, rostoucí počet členů a už nám jen zbývá získat více prostoru k ovlivňování celospolečenské strategie ve vzdělávání dospělých.Po krátkém působení na odborném učilišti jsi již v roce 1976 začal vytvářet výcvikové středisko pro energetiku v Tušimicích. Asi i proto je známá tvoje úzká spolupráce s regionálními orgány. Jakou máš zkušenost v této oblasti?Vždycky bylo a je mým cílem, získávat a zapojovat jednotlivé regionální instituce k širší účasti. Nejen pro spolupráci, ale i partnerství v aktivitách vzdělávání dospělých. Domnívám se, že rozhodující pro region je aktivizace a součinnost všech partnerů. Jde o koordinované působení s cílem rozšířit možnosti a programy, jejich dostupnost, podporu, aby vazby a procesy fungovaly. Máme například dobrou součinnost s Regionální sekcí Klubu personalistů ČR, která již řadu let umožňuje aktuální pravidelné semináře. Významnou roli má i TVD, který je dnes standardní součástí podpory rozvoje dalšího vzdělávání v regionu. Důležité místo má i Krajská rada pro rozvoj lidských zdrojů. Je to cesta vytváření funkčního regionálního systému vzájemného působení formálního, neformálního a informálního vzdělávání dospělých.Na evropské fondy jsou různé názory. Někdo v nich vidí podstatnou pomoc pro rozvoj dalšího vzdělávání, jiní si myslí, že jde o hrubé narušování tržních principů. Jsou i názory, že nebýt těchto fondů, tak už by dávno další vzdělávání fungovalo jako systém. Ke kterým názorům se přikláníš ty?K funkčnímu názoru. Problém není v evropských fondech, ale ve formě jejich využití. To znamená využití přicházejících fi nančních prostředků pro, a to zdůrazňuji, efektivní a kvalitní vzdělávání. Nastavená pravidla, i výkladem zákona 137/2006 Sb., nahrávají spíše čistě komerčnímu přístupu, který dost dramaticky ovlivňuje v řadě případů kvalitu poskytování vzdělávání dospělých. Na jedné straně, a to považuji za výrazně pozitivní posun, je od poskytovatelů vyžadována kvalita, nejen technické prezentace, ale i v profi lu lektorů. Na druhé straně aktuální legislativní rámec umožňuje komukoliv poskytnout a získat nabídku s nejnižší cenou stylem „zaplaťte, zapomeňte“.Myslíš, že by k lepšímu fungování dalšího vzdělávání mohl přispět zákon o dalším vzdělávání?Asi neodpovím jednoznačně, ale mohu napovědět zmínkou o aspektu kvality v DV. V rámci školského systému je samozřejmostí, i aktuálním trendem, aby pedagogičtí pracovníci měli odpovídající i pedagogickou kvalifikaci. Jde o jasnou podmínku. Pokud jde o výjimky, mají vždy stanovený rámec. V rámci dalšího vzdělávaní diskutujeme léta o kvalitě ve všech rovinách a směrech, ale určení pravidel kvality necháváme na vzdělavatelích a účastnících nebo odběratelích. A to v řadě situací vede k degradujícímu pohledu na samotné vzdělávání. Cestu bych viděl ne v diskuzi a dílčích pokusech akreditovat kvalitu někoho nebo něčeho, ale v jasném legislativním stanovení pravidel, mimo jiné i nutnou andragogickou kvalifikovaností vzdělavatelů, obdobně jako v systému školství.Pravdou je, že tento problém zákonným způsobem řešen zdaleka není. Ale máme třeba zákon o „uznávání výsledků v DV“. Jaký je tvůj názor na Národní systém kvalifikací?NSK – pokud je mi známo, funguje ve Velké Británii, kde ovšem 40 % lidí nemá sekundární vzdělání, kdežto u nás je to asi jen 10 %, možná méně. Záměrem zákona 179/2006 Sb., o uznávání a ověřování vzdělávání, stručně řečeno, bylo umožnit lidem, kteří v praxi zvládli nějaké činnosti, legalizovat je zkouškou. V praxi vidím celou řadu problémů:a) Cena zkoušky se šplhá do tisíců korun, např. zedník 15 tis., záleží na zkoušejícím. Bude ochoten to někdo dát? Ano, jsou výjimky. Znám školy, které za dobu platnosti zákona zaznamenaly jeden případ člověka, který si to sám zaplatil.b) Proč by tuto zkoušku podstupoval obyčejný člověk, když na něm většina zaměstnavatelů žádný „papír“ nepožaduje, ale žádá, aby určitou činnost uměl a dobře ji vykonával. Doklad o kvalifi kaci potřebuje jen ve státních službách, když žádá o živnostenský list, a to je ještě spousta činností, i odborných, jako živnost volná.c) Dovedu si to představit u úrovně vzdělání 2 (naše E, v podstatě kdysi zaučen v oboru) např. dělník výroby dřevěných obalů, palet a dílců. Nezaměstnaný v kurzu cca 100 hodin to může zvládnout a udělat i zkoušku, tak jak je popsáno v hodnotícím standardu této kvalifi kace a ověřeno v projektu UNIV3. Ale obory řemeslné v úrovni vzdělání 3 (naše H) to považuji bez předchozí praxe za nesmysl, a doporučené počty hodin na tyto kvalifikace za úsměvné, značící spíše nekompetentnost pracovníků, kteří to do příslušné tabulky dali (doporučené hodinové dotace).d) Jako nesmysl to považuji u oborů úrovně vzdělání 4 a výše, naše M (maturita) a další. Takže můj závěr je, že to není špatná koncepce. Pro někoho to může být přínosem, ale zkouška je finančně drahá a je otázkou, kolik lidí to potřebuje a je ochotno zkoušku absolvovat.Mockrát ti děkuji za rozhovor. V úvodní otázce jsem tě charakterizoval jako člověka, který vždy měl na věci jasný názor, a vidím, že jsi nezklamal. Otázkou je souhlas či nesouhlas s tvým názorem. Ale to již nechám na čtenářích.Rozmlouval Zdeněk Palán, prezident AIVD ČRČlánek původně vyšel v odborném časopise Andragogika v praxi 4, který vydává Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR. Více informací o časopise i předplatném naleznete na webu www.aivd.cz/casopis.
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.
ZAUJAL VÁS TENTO ČLÁNEK? Nastavte si AGENTA pro hlídání podobných informací! Nebo se podívejte, jaké kurzy nabízí portál Edumenu.cz v oblasti Lidských zdrojů a personalistiky nebo třeba Managementu.