Jak si vybrat správného kouče

Možná to znáte. Rozhodli jste se ve vaší firmě investovat do rozvoje lidí formou koučování (nakonec, je to ta nejlepší investice!), ale stojíte před složitým rozhodováním, kladete si otázky: V čem by se nejspíš naši lidé měli zdokonalit? Jak zajistit co nejlepší návratnost takto vložených prostředků? A otázka nejdůležitější: jak si vybrat ty nejvhodnější kouče?  Podívejme se nejdříve na to, jaký přístup kouč používá, z jaké školy vychází. Už tady, v tom lepším případě, naleznete množství různých přístupů; v tom horším zjistíte, že žádný důvěryhodný a ucelený přístup za nabízeným koučováním nestojí – jde jen o soubor technik a pragmatických zkušeností, bez uceleného myšlenkového základu. Ovšem jen ten umožní koučovi pracovat trvale a účinně také sám na sobě a poradit si v každé (jakkoli nestandardní) situaci. Takže první rozlišovací kritérium máte – zjistěte, z jaké filozofie, teorie, metodiky a praxe kouč při své práci vychází, jaké má odpovídající vzdělání a příslušné certifikáty, kolik let praxe, v jakém prostředí a s jakými lidmi. Nejvíce využívané přístupy v koučování vycházejí ze systemiky, neurolingvistického programování, gestaltu a PCA (na člověka zaměřený přístup). Všimněte si, že všechny přístupy mají jedno společné – chápou člověka jako kompetentního k tomu, aby byl schopen vyřešit si své problémy pomocí vlastních zdrojů, bez zbytečných intervencí kohokoli zvnějšku. Sebezkušenostní výcvik by měl splňovat mezinárodní kritéria, tj. minimálně 200 hodin výcviku ve dvou letech. Ale obecně samozřejmě platí, že čím náročnější kvalifikace a delší praxe, tím lépe.  Nechce se vám studovat kvalifikace jednotlivých koučů nebo je pro vás těžké se v tom vyznat? V brzké době budete mít možnost využít služeb České asociace koučů, která nedávno schválila systém akreditací, jenž je plně v souladu s podobnými systémy běžnými ve světě. Rozlišuje tři stupně kvalifikace: akreditovaný kouč, akreditovaný profesionální kouč a akreditovaný kouč supervizor. Podrobné informace získáte na internetových stránkách asociace (www.cako.cz). Koučové také mohou získat akreditaci u mezinárodních organizací koučů (například ICF – International Coach Federation: www.coachfederation.org, EMCC – European Mentoring and Coaching Council: emccouncil.org). Získat příslušnou kvalifikaci pro práci s lidmi nestačí. Kouč se musí neustále profesionálně rozvíjet. Zjistěte, jak si tento rozvoj zajišťuje – jak často si nechává svoji práci supervidovat od zkušených odborníků? Zvyšuje si nadále svoji kvalifikaci v dalších výcvikových programech? Jaký má vlastně systém práce na sobě? Za výhodné lze též považovat, pokud kouč sám je supervizorem svých kolegů či ještě lépe výcvikového programu určeného pro budoucí kouče. Protože tím, že učí, se sám učí. Ptejte se na konkrétní reference, konkrétní případy z praxe a jejich výsledky. Zjistěte, jak dlouho kouč se svými partnery spolupracuje. Na rozdíl od školení a dovednostních výcviků s pokračující spoluprací účinnost koučování stoupá – dobrý kouč zpravidla s většinou svých zákazníků pracuje dlouhodobě (měsíce, roky), protože se jim to vyplácí. Je však schopen s úspěchem zvládnout i jednorázové krizové intervence. Kouč vás může seznámit s konkrétními úspěchy, kterých u svých klientů dosáhl, je však vázán diskrétností – proto je nesmí spojovat s konkrétními jmény. Ovšem kouč musí být se svými zákazníky ve velmi dobrých vztazích – proto by neměl být problém, aby vám dal konkrétní jména a kontakty, kde se můžete na výsledky jeho práce zeptat přímo jeho zákazníků. A pak už to záleží jen na nich, co vám budou ochotni prozradit.. Ze seznamu referencí také poznáte, zda-li se kouč specializuje na určité obory či cílové skupiny. Profesionální kouč by ovšem měl být schopen pracovat pro kohokoli (na profesi zákazníka už vůbec nezáleží!), byť se někteří orientují například na top management (tzv. executive coaching).  Jak na vás kouč působí jako osobnost? Je dostatečně sebevědomý, ale zároveň respektuplný a vstřícný? Působí na vás autenticky (na nic si nehraje, nestylizuje se), je vám sympatický? Věříte tomu, že by vám mohl pomoci? Důvěřujete jeho profesionalitě? Když si na tyto otázky odpovíte kladně, pravděpodobně je pro vás kouč vhodnou osobností. Spolupráce může fungovat jen tehdy, když si vzájemně jako lidé „sednete“ – důvěryhodný  partnerský vztah je nejzákladnější podmínkou úspěšné spolupráce. Mluvím-li o partnerském vztahu, mám tím na mysli, že kouč nemůže být služebníkem klienta dle hesla „náš zákazník, náš pán“. Nemá-li u vás dostatečnou autoritu, nerespektujete-li ho jako rovnocenného partnera, zapomeňte na to, že vám bude moci opravdu účinně pomoci. Kouče lze v tomto případě přirovnat k lékaři či psychoterapeutovi – tady si možná dovedete snadno představit, jak je důležité, aby pro vás byli tito lidé důvěryhodnou autoritou. Přímo při osobním jednání s koučem můžete pozorovat, jak je schopen komunikovat (komunikace je nástroj, kterým se živí!) – máte dobrý pocit z toho, že vám kouč skutečně naslouchá? Ale také že vy rozumíte jemu? Je schopen s vámi mluvit tak, abyste dobře pochopil, co vám chce sdělit? To budete při spolupráci potřebovat! Jedním z nejdůležitějších umění kouče je schopnost se takzvaně připojit k jazyku klienta. To znamená bedlivě ho poslouchat a dokázat pružně přizpůsobit svoje vyjadřování jeho „uším“. Nejde jen o slova, která kouč používá, ale i v jakých situacích je používá, kdy se na co ptá a podobně. Musíte se připravit na to, že koučování není levná záležitost. Ostatně jako žádná investice, která má přinést významné výsledky. Žádný jiný způsob práce s lidmi nenabízí trvalé změny v myšlení a chování člověka v tak intenzívní formě za relativně krátký čas. Tím mám na mysli dobu půl až jednoho roku, kdy mohou být téměř s jistotou zaručeny dobré výsledky. Můžete se tedy přibližně řídit i podle ceny, která u zkušených koučů činí zpravidla 4 tisíce korun za hodinu, u špičkových pak více, často dosahuje i dvojnásobku. Možná budete překvapeni až poznáte, že se vám to vyplatí… To je jeden z nejprůkaznějších dokladů vysoké kvalifikace a mistrovství kouče. Většinou se setkáváme s individuálním koučováním, kdy kouč pracuje se svým klientem „tete-a-tete“ – to je po pár letech výcviku a praxe přístupné mnohým zájemcům o tuto práci. Skupinové koučování, kdy kouč pracuje najednou se skupinou až šesti lidí, vyžaduje ještě mnohem větší zkušenosti a umění kouče. Skupinová dynamika, množství přítomných kontextů, větší pocit ohrožení – to vše klade na kouče obrovské nároky. Ale pozor – musí jít skutečně o koučování, ne o nějaký workshop či týmovou práci! To znamená, že kouč i ve skupině pracuje vlastně individuálně, s jednotlivými účastníky, a jde s nimi stejně do hloubky, jako při práci ve dvojici. Navíc ovšem vzniká široké pole podnětů, které jsou pro všechny přítomné obohacující, vytváří se významná koordinace a synergie, a v neposlední řadě se lidé velmi osobně sblíží. Jestliže jste prošli všemi výše zmíněnými úvahami a vámi vybraný kandidát při tom „prošel“ též, můžete si objednat takzvané pilotní sezení. Každý profesionál vám jistě nabídne možnost zažít si práci s ním při jednom sezení a teprve poté navázat případnou dlouhodobější spolupráci. První sezení nabízejí mnozí koučové též za zvýhodněné ceny – proč toho nevyužít? Personalisté si někdy stěžují, že lidé by chtěli využívat kouče neustále, a přitom je to finančně náročná záležitost. Jak tedy koučování zacílit, jak vědět, kdy přestat? Protože koučování by mělo splňovat požadavky na diskrétnost, kouč by v žádném případě neměl informovat zadavatele o tom, co se v koučování dělo. Jak tedy ale zajistit kontrolu nad výsledky? To se řeší takzvanou objednávkou zadavatele (neboli zadáním), tj. přesně vyspecifikovanými cíli koučování, které  kouč vyjedná s přímým nadřízeným koučovaného. Poté už stačí pouze sledovat, jak se koučovanému v praxi daří cíle naplnit. Kouč by měl být sám schopen posoudit obecně reálnost cílů a navrhnout délku koučovacího programu. To vše lze upravit zejména po prvních koučovacích sezeních. Stejně jako při jiných rozvojových aktivitách zvyšuje účinnost koučování dobrá manažerská práce. Nadřízený si by měl, kromě stanovení cílů koučování, brát zpětnou vazbu od koučovaného a bedlivě sledovat jeho/její posuny. Pak se nemůže stát, že budeme koučovat donekonečna.. Klára Hejduková Akreditovaný kouč Supervizor Systemický institut, s.r.o.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *